Jdi na obsah Jdi na menu

Nový Herštejn

 

Nový Herštejn, zřícenina hradu se nachází na výrazném vrcholu u Kdyně. Hrad pravděpodobně vznikl v první polovině 14. století. Za jeho stavebníka se předpokládá Bušek II. z Velhartic. Podle názoru J. Jánského se však o Novém Herštejně psal již Protivec z Herštejna v roce 1272. Hrad zůstával podstatnou část doby existence v držení pánů z Velhartic. V stále pohraniční válce s Bavory byl roku 1475 dobyt, vypálen a pobořen.V roce 1496 ho za koupil Půta Švihovský z Rýzmberka, který ho pravděpodobně obnovil. V roce 1508 jeho syn získal i sousední hrad Rýzmberk. V roce 1512 byl hrad přestavován ( vznikla zde stáj pro 200 koní a jiné stavební úpravy…), což nepochybně souviselo s letitou záští Rýzmberků s Horní Falcí. Význam ztratil po roce 1524, kdy byl prodán domažlickým a následně zpustl.

Dispozice je dvojdílná a vykazuje složitější stavební vývoj. V čele podélného jádra stál ohromný čtyřhranný nejméně třípatrový plochostropý donjon o rozměrech16,6 x 15,6 metru. Podle vyobrazení na mapě z roku 1514 ukončený podsebitím s nárožními vížkami a krytý vysokou střechou. Zbytek plochy jádra nevykazuje žádné nadzemní zbytky staveb. Jádro stojí zhruba ve středu rozsáhlého vnějšího ohrazení trojúhelného obrysu s jednou zalomenou stranou. Jeho hradby byly v další stavební fázi navýšeny. Na západě s k hradbě přikládá čtyřhranná věž, další pravděpodobně stála v jižním nároží. K hradbě byly zevnitř přistavěny hospodářské a provozní budovy. Vstup umožňovala čtyřhranná věžovitá brána v severovýchodním nároží. Přístupová cesta k hradu vedla po celou východní frontu hradu, kde ji přepažovala první brána. Zde byl připojen k vnějšímu opevnění zvenčí objekt ke starší polookrouhlé baště, zpevněný polookrouhlou věžicí, zvaný Panenská bašta určená k obraně brány. Ostatní strany hradu obíhá příkop, před ním byl mohutný val. Na přístupu k hradu jsou patrné pozůstatky terenních úprav, které pravděpodobně pocházejí se zemními fortifikacemi z nejmladší fáze stavby hradu. Dochované konstrukce hradu lze klást do první poloviny 14. století. Starší fáze zůstává prozatím neznámá. V pohraničních válkách v 15. století a na počátku 16. století bylo nutno zvýšit obranyschopnost hradu zvýšením a posílením vnějšího opevnění. Stavební materiál pro tyto práce byl získán rozebráním jádra hradu, z něhož zůstala zachována pouze velká věž. Obvodové hradby vykazují stopy záměrného boření.

Zdroj  :  Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Tomáš Durdík.

ROD PÁNŮ ZE STAŇKOVA A HERŠTEJNA

První historická zmínka o Staňkově pochází z roku 1233. V listině sepsané v tomto roce potvrzuje král Václav I. matce Konstancii újezd Vidžín, nedaleko Teplé. Mezi svědky je zde poprvé uváděn Vitla ze Staňkova. Jeho rod, který nosil ve štítu znamení dvou obrněných rukavic, ovládal krajinu v okolí Staňkova. Kromě této obce Vitlovi prokazatelně patřil i Ohučov, Čermná a snad i nedaleká Kamenice, jejíž pozdější majitelé užívali stejný erb. Někteří badatelé jej spojují i se založením hradu Lacembok u Krchleb, asi 2 km od Staňkova. Archeologický průzkum Zdeňka Procházky opravdu potvrdil, že již v období kolem poloviny 13. století vznikl na zdejším skalnatém výběžku, patrně z velké části ještě dřevěný hrad. U Dobřan pak šlechtic ještě vlastnil vesnice Vstiš a Lisov. Vitla svědčil na dalších královských či církevních listinách v letech 1235, 1243 a 1252, kde je jž nazýván županem. Tento fakt nasvědčuje, že nebyl tuctovým šlechticem a jako župan spravoval králem mu svěřené území. Je považován za praotce pánů z Herštejna – rodu, který dosáhl rozkvětu především v druhé polovině 13. století. V roce 1271 však Vitla se svou manželkou Anežkou z Amchovic věnují ves Staňkov s tržištěm, farním kostelem svatého Jakuba i ves Ohučov chotěšovskému klášteru, když se všech práv k tomuto majetku vzdali i jeho bratři Prkoš a Protivec. Z těchto důvodů někteří historici spekulují, že manželství mohlo být bezdětné. V darovací listině, kterou potvrzuje sám Přemysl Otakar II., šlechtic určuje, že za to manželka, jestliže ho přežije, má mít ve vsích Vstiš a Lisov, které jim dříve patřily svou rezidenci. Rovněž z nich měla dostávat až do své smrti užitky. Staňkovský vladyka umírá před rokem 1282. Členové rodu vlastnili na domažlickém okrese i újezd Šitboř u Poběžovic, Úboč, Milavče a Meclov. Vitlův bratr Protivec zřejmě založil i hrad Nový Herštejn u Kdyně, kdy od roku 1272 se u něj objevuje predikát z Herštejna. Jeho synové Prkoš a Vilém patřili v letech 1317-18 k odbojníkům krále Jana Lucemburského. Prkošův syn Chotěbor s manželkou Ofkou prodali v letech 1324-1325 některé polnosti v Milavčích domažlickému rychtáři a zakoupili hrad Kostomlaty na Litoměřicku. Po nástupu Jana Lucemburského na český trůn můžeme u Herštejnů pozorovat stále stoupajicí orientaci na přemyslovského levobočka Jana Voka, která nakonec vedla k přesídlení na Moravu. Ke sblížení Herštějnů s nemanželským synem Václava II. došlo pravděpodobně v roce 1331, kdy byl Jan Volek jmenován správcem v Domažlicích. V polovině 13. století se tedy třetí generace Herštejnů stěhuje postupně ze svého rodového sídla na Moravu. V roce 1355 je jěště zmiňován Břeněk z Nového Herštejna jako patron kostela v Úboči a tím mizí rod dvou obrněných rukavic z dějin domažlického okresu. Přesídlení na Moravu mělo trvalý ráz a z členy rodu, uživajících nově jméno Děvečka, se tu setkáváme až do konce 15. století. Je zajímavé, že první tři generace rádi používali vlastní jména Vitla, Prkoš a Protivec. Můžeme předpokládat, že ve své době patřili Herštejnové mezi mocenskou elitu českých zemí. Jejich příbuznými byli i Bohuchvalové z Hrádku, kteří pravděpodobně zdědili po Vitlovi ze Staňkova nedaleký hrádek Lacembok. Jejich rod vymřel v druhé polovině 17. století.

Alexej Petrašovský 2016

 
Použitá literatura  :
Zdeněk Procházka – Archeologický výzkum hradu Lacembok 1999-2000
Jiří Jánský – Dějiny hradu Nového Herštejna a jeho držitelů, Západočeský historický sborník 7 2001
Zbyněk Sviták – Úvod do historické topografie českých zemí, Masarykova univerzita Brno 2014
Ottův slovník naučný – Bohuchvalové z Hrádku
Zdeněk Procházka – Horšovskotýnsko, historicko – turistický průvodce č. 9
Zdeněk Procházka – Domažlicko a Kdyňsko, historicko – turistický průvodce č. 5
Zdeněk Procházka – Český les, historicko – turistický průvodce č. 1
Chodsko a Český les – Turistický průvodce ČSSR, Olympia 1987
 

NÁLEZY

V roce 1888 bylo v lese Jedlovec nalezeno kolem 600 denárů knížat Bořivoje II. (1101-1107, z prvního období vlády) a Svatopluka (1107-1109). Poklad byl ukrytý kolem roku 1109.